Můj příběh
Malý krejčí z Íránu
Založení krejčovství Javad předcházela bez nadsázky dlouhá cesta. Zabrala pár desítek let
a tisícovky kilometrů. Jak můžete odhadnout z mého jména, rodilý Brňan zrovna nejsem.
Na počátku všeho byl afghánský chlapec, který vyrůstal v íránském městě Mašhad. Moje maminka tady pracovala jako švadlena. Naše životní situace tehdy vyžadovala, abych jí už od malička pomáhal, takže jsem vyrůstal obklopen jehlami a šicími stroji.
Z dnešního pohledu by se dalo říct, že jsem tak přišel o kus dětství. Nikdy jsem toho ale nelitoval. Doby, kdy jsem pomáhal v krejčovské dílně, mi daly základ pro to, kým jsem dnes. Právě tady se zrodila má láska i úcta k tomuto starobylému řemeslu.
Myslím, že první jiskra přeskočila, když mě maminka požádala o pomoc s navlékáním nití do jehel. Postupně jsem začal objevovat také šicí stroje a získal nesmírně bohatou praxi.
Ve službách pana Hartla
V České republice jsem od roku 2008. Nejdříve ze všeho jsem začal pracovat na osvojení českého jazyka. Něco šlo lépe, něco bylo komplikovanější, ale mne hnala touha zpět zabrousit ke svému vysněnému povolání.
Moje snažení bylo úspěšné, protože o tři roky později jsem nastoupil do Luxusního krejčovství Hartl v Praze. Pan majitel Zdeněk Hartl mě neuvěřitelně podporoval, za což mu patří můj velký dík. Dodnes je pro mě jako rodina.
Jak jsem se nakonec dostal do Brna? Vydal jsem se sem za svou životní láskou. Nová kapitola mého příběhu se pak začala psát
v roce 2016. Získal jsem české občanství, narodila se mi dcera a pustil jsem se do podnikání na vlastní pěst.
Krejčovství je pro mě místo, kde se snoubí nové s minulostí.
Moderní komfort a kvalitní služby se spojily s tradičním řemeslem. Proto mě zde najdete
s náprstkem a jehlou v ruce. Těší mě, když si můžu hrát s detaily. Ručně prošívám kraje, vyšívám dírky a zapošívám podšívky. Mou touhou je při šití oděvů vyjít lidem vstříc v jakékoliv záležitosti. Přál bych si, aby se lidé na krejčovství Javad obraceli rádi a s důvěrou.
Poděkování
Můj dík patří Bohu, který je milující Otec. Vložil jsem s důvěrou život do jeho rukou. Díky Jeho milosti jsem tam, kde jsem. Jeho vytrvalá láska mě vede každý den a dodává mi sílu, inspiraci
a motivaci jít dál. Naděje v Něj dává mému životu smysl, vede mé kroky a svítí mi na cestu. Díky Jeho požehnání jsem se potkal s řadou báječných lidí, kteří jsou pro mě důležití. Chci poděkovat:
Své milované ženě, jejím rodičům a celé rodině za to, že mi byla a stále je oporou.
Zdeňku Hartlovi za toleranci a trpělivost, za mistrovské vedení a všestrannou podporu.
Pavlu Müllerovi za motivaci, laskavost, nejen slovní podporu a za náš přátelský vztah.
Zákazníkům za jejich důvěru a přání zdaru.
Šiju si svůj sen.
Jak ušít roušku za minutu a půl?
Měl jsem motivaci lidem pomoci, a díky Covidu jsem mohl zužitkovat to, co umím, a svou profesí posloužit. Splnila se tak moje dlouholetá touha. Velkou radost mi přineslo i to, že se toto video rozšířilo po celém světě, a bylo tak užitečné.
Jak pomáhá řemeslo v době covidu?
Díky všem, co se v náročných časech pandemie spolu se mnou zapojili do šití roušek. Za pár chvil se u mě vysokoškoláci nebo programátoři naučili, jak ovládat šicí stroj. Na celou reportáž se můžete podívat tady od času 19:50.
Javad aneb Cesta tam, a už ne zpátky
V rozhovoru najdete můj dobrodružný příběh o tom, jak jsem se dostal do ČR a zakořenil tady.
Jaké je být cizincem v ČR?
Spolu s Lizzy povídám o tom, jaké to je žít jako cizinec, se vším dobrým i těžkým, co to přináší.